1.

tam na Strahově
dívala ses na černou kočku
já viděl jen závan našich hádek
však taky utekla rychle
jako každé naše nesouznění

stejně jak slova
které odnese listí podzimních dnů
a listopadových kouzel
stejně tak můžeš okrajovat
hodiny které nás čekají

tenkrát tam hrál
starý ale prsty koncertního mistra
tu loudavou melodii slyším dodnes
a taky vidím tvoje slzy
které jsem na chodníku utíral
to jsme ještě chodili bosi

z vytahaných svetrů
rozpletu nitky a spojím všechny lucerny
z Petřínského kopce
abychom se našli až dozní requiem

a když sejdeš ke kolejím
nebo sjedeš lanovkou
nezapomeň mu hodit hrst kulatých potlesků
já si je totiž napřesrok
ukradnu zpátky

ale až zatoužíš jít
vzpomeň si
že světla tramvají nemají konečnou

3.

jarmarečníci hráli blues
místo aby prodávali trpká jablka
a z věží kostela se linulo děsivé ticho
asi někdo ukradl jejich srdce

na Havelské stál solitér
pod jediným plynovým kandelábrem
a tiše si pískal do rytmu
na rozladěné varhany kostelník dávno hodil plachtu
    tam kdysi hráli andělé

hrejte, jen hrejte!
hrejte pro mou prázdnou hlavu
hrejte pro ty tiché zvony
hrejte pro ty syrové verše patriotů
    kteří by od vás za niklák koupili fresku Leonarda
hrejte, jen hrejte!!

smrdí tu žluklé máslo
a tolikrát přelitý lógr
ale jejich blues dělá svět krásnější
přestože za pár si nikdo ani nevzpomene

na plesnivé bedny na zemi
na vískání dětí
ani na muže na zvonici
který chytal holuby
a jediným krokem vzlétl s nimi
hrejte, jen hrejte!!!

5. 

Muži, páni,
aspoň na chvíli zhasněte kanceláře!
a vázejte kytice pro své ženy
ať voní jako jejich mládí
a tužte
dokud můžete
po sukních dekoltech a botách na jehlách
vždyť o vaši vášeň by se opřel most

byl to most Svatopluka Čecha
kde jsem psal
    pod Letnou
    pod Prahou
    nad zrcadly
psal jsem o své cestě
abych jen tak přemýšlel
či abych zapomněl

Stál jsem nad vodou
opřen o zábradlí
a díval se do očí Niké
od Antonína Poppa
staletí bez výrazu
bez květin
bez dekoltu
bez vášně
jen s ratolestí v ruce
to poselství míru
které stále není "in"

ke Starému židovskému hřbitovu vede cesta
před Pinkasovou synagogou
    kde si pivo nedáte
není dlouhá
jen pokrytá pískem
a dlážděná vzpomínkou

7.

Jirkovi K.

s raníkem od kávy
s cigaretou mezi oteklými prsty
oči ještě zabořené mezi ňadry včerejších múz
a na Národní už dávno halas města

v noční ulici
plechová cedule hlásá
    před bary není bezpečno
ještě hůř uvnitř
když teče z píp estrogen proudem
dva zadečky a jeden v sukni z pomerančů
vypil je celé
a pak celý bar
na semaforech v očích totiž měly zelenou

pražský tulák
hrdina ulice
bojovník od inkoustu
s trapně přehozenou šálou
    vy snad víte kde je doma?
lodě už zakotvily
a námořníci z člunů dopíjeli Aperol

smutný oslavenec
smutnější přežitec Kristových let
na Vltavě dupaly labutě
které hýčkal ve spaní
na Hořejším nábřeží
  s Rachmaninovem
   a plejádou nad sebou
pak už nemyslel
prostě byl

na raníku od kávy tiplá cigareta
ruch ulice už přeřval
    nekončící rapsodii a-mol
a nalakované nehty mávají lístkem
    bude to padesát peněz a tři polibky

promiňte múzo
promiňte Sergeji
už nemám nic

2.

náměstí na Malé straně
    tonulo v nočním tichu
tonul jsem i já
kdesi hluboko pod ním
    tam tehdy četli písmo

na morovém sloupu seděla holubice
kálela na strnulé ruce světců
a zpívala o dáli
kam se člověk podívá
až nadejde čas
zpívala o světle

díváš se na mě, milá
pěješ
cvrlikáš
kálíš
a kleješ, když mě vidíš sedět na zemi
tehdá jsem prosil Boha

držel mě za ruce
a šeptal nudné litanie
doufaje, že mi dopřeje klidu
já však přemýšlel o dálkách
které jsi mi přinesla
o dálkách kde jsem ji nechal
o dálkách kde ji zase jednou najdu
    jednou...

dívala ses na mě
cítil jsem, jak mi ta tíha láme tělo
a já mu lámal ruce
ptal jsem se ho
    duše odešlých už nejsou
    žádná z nich

ráno dvě holubice pěly
cvrlikaly
lkaly
a vedle morového sloupu
kálely na opuštěnou sochu v dáli

4.

nemůžeš stavět pokud nemáš všechny v řadě
jsi neznaboh nebo blázen?
vždyť Nejvyšší stvořil řád
a ty se mu vysmíváš
vidím ti to v očích
a stejně nevím proč

jen abys druhým rukavici hodila
tu starou molí večeři
co rozpadla se už dávno
žijeme jen ze snů o lepším bytí

troufáš si
cítím to
troufáš si diktovat desater.... padesátero
každému kdo nedosáhl

cítím lítost
snad smích ozývá se někde dole
a přesto duní mi ozvěnou všechno co jsi

stáli jsme ve Stromovce
a já viděl, jak se na tu vodu díváš
stáli jsme spolu vedle sebe
tak mi nelži že je to dneska jinak

nelži ani jim, kteří vedle tebe stojí
nelži ... asi nám
nelži sobě
bože odpusť... nám

6.

poznal jsem dámy
svět uvnitř vás
v hlavě mi rotují blázni na Matějské
a pávi v zahradách ječí o vaší kráse

stojí tam kaple
tenkrát ještě v karmelu bosých sester
kde Terezie z Avilly létá s anděly
dnes tam běhají ptáci
a snobové metají blesky
které se odráží
od mozaiky jejich peří

já vás viděl ronit plané slzy
na lavičce za ní
pro muže na zemi
pro večerní objetí
taky vzlykat pro špinavou blůzu
či pro utržený řemínek kabelky
od Gucciho
ti pávi řvali jistěji

v dešti se linou vůně lépe
Armani dobře věděl co dělá
tak déšť smýval to zvláštní z vašich tváří
a pach z šíje
který mě štípal do nosu

slyšel jsem váš podivný dech
ploužit se mezi kapkami
tak jako při noční lásce
které už se skoro nevěří

mýlil jsem se
když jsem česal koruny modrých králů
abych alespoň na chvíli
necítil nic
jestli by to ještě šlo

8.

ulice střeží oplzlá tajemství dekád
jak vraky v hloubkách
    které nesly příběh
já jimi chodil
četl jsem
a psal
plochý básník
ilustrátor cudných dam
    a panen

jen projít podloubím
od rytířů s maltézským křížem
tam občas sedával Havel
    a vedl plodné dialogy
teď tam leží výřečník
který se nad ránem unavil
skleničkou špiritusu
a na kampu už jen kousek

před ní dívka s amforou
na kterou močí pes
ve sklepě ji tam léta páně
tvaroval Horejc prsa z kamene
myslel na dceru vedoucího fabriky
navštěvoval ji
když manželka krmila děti
a vytahala se

    hej, mistře
    cvakni mě s ní
    ty zmizni pse
mnul ji ztvrdlé bradavky
    někoho mi připomíná
a Marie v řetězech za rohem
v celém božím chrámu
roní kapičky vosku

v té trávě dosud leží
otisky dek s piknikovými koši
nad nimi dohlížel Dobrovský
a nehnul ani brvou
 když se plodili vlastenci
  podepisovaly zděné ochozy
   a rozbíjely lucerny blikajících lamp
vždyť to byly děti
to už Ziebland nepamatoval
tehdá tepal do pískovce Spravedlnost

Michnovský letohrádek ukrýval dlouho
prázdné lahve Cinzana
knoflíky roztrhaných kabátu
jizvy na zdech
    po bezejmenných orgiích
a na zemi zatvrdlé semeno vltavských rybářů

díky Praho
v memoárech uvedu jména
 možná
  nebudu tak přísný